Fenomenální cesta Alexe Rybaka začala, když mu bylo pět let, kdy se spolu s rodiči přestěhoval z Běloruska do Nesoddenu v těsné blízkosti norského hlavního města Oslo. Jeho rodiče, Nataša a Igor, kteří jsou profesionálními muzikanty, přirozeně učili svého syna odmala hrát na housle a piano. Alexander brzy začal cvičit jako vrcholový sporotvec, což bylo v komunitě, ve které žil a kde bylo zvykem, že děti měly mnohem větší volnost, poměrně neobvyklé a malý Alexander měl díky tomu i díky neznalosti jazyka v dětském kolektivu zpočátku dost problémů.

Brzy bylo nutné, aby si vybral mezi oběma nástroji. Zvolil housle (ačkoli stále hraje také na piano). Na jevišti stál se svými rodiči poprvé už jako malý chlapec a mnozí si povšimli jeho talentu. V deseti letech začal studovat na elitní hudební akademii Barrat Due Academy, kde konečně získal mezi ostatními studenty, kteří sdíleli jeho vášeň pro hudbu nové přátele.

Od začátku Alexander úspěšně studoval klasickou hru velkých mistrů (před dvanácti lety se mimo jiné umístil jako druhý v prestižní Kociánově hudební soutěži v Ústí nad Orlicí), brzy ale začal “vykukovat z řady” a začal k nelibosti svých učitelů hrát také jazz, stejně jako pop a komponovat  své vlastní skladby. Díky houslím procestoval celý svět, mimo jiné Rusko, Spojené státy nebo Čínu jako člen různých orchestrů. Od přírody vybavený soutěživostí a potřebou stát na jevišti se brzy zúčastnil soutěže Pop idol (obdoba české Superstar), která pro něj ovšem nebyla příliš vhodná, protože její pravidla neumožňují použití hudebních nástrojů. O rok později ovšem zazářil a vyhrál v jiné soutěži Kjempesjansen, kde si svojí vlastní jazzovou skladbou “Foolin” získal srdce všech Norů.

Ředitel jednoho z velkých divadel v Oslo ho poté obsadil do představení “Šumař na střeše”, jeho role byla rozšířena tak, aby mohl plně využít svých schopnosti ve hře na housle. Tam se projevil i jeho herecký talent a Alexander za tuto roli získal nejprestižnější norské herecké ocenění “Heda”, kterého si velmi cení i přesto, že pro něj samotného bylo velkým překvapením, neboť se, jak sám říká, považuje především za muzikanta. Mezi všemi těmito událostmi ale našel také čas na svobodné cestování po Norských horách a ostrovech, kdy hrál lidem za ubytování a jídlo. Na jedné z těchto cest přišela inspirace pro novou píseň, kterou později nazval Pohádka..a když byl na konci roku 2008 kontaktován Norskou nahrávací společností, už měl plán. Ale to byl teprve začátek..